Comprehensive Resilience Model for Research and Assessment

Disertacni prace „Comprehensive Resilience Model for Research and Assessment“ (CRMRA) se věnuje teorii resilience, kterou je možne obecně definovat jako schopnost vyvijet se v terminech normalni vývoje navzdory přitomnosti výrazných negativnich okolnosti, a pro kterou vytvaři nový model. V uvodu je popsan vývoj konceptu resilience v poslednich 30 letech od prvnich studii z oblasti vývojove psychopatologie až po soucasne pojeti z pohledu socialniho konstruktivismu. Nasleduje vymezeni resilience a přibuzných pojmů, jako je adaptace, vývoj, stres, coping atd., s důrazem na vysvětleni odlisnosti jednotlivých koncepci. Dalsi kapitola osvětluje multidimenzionalni charakteristiku resilience. Prvni cast prace uzavira přehled kritických výhrad vůci soucasne teorii resilience, předevsim nejednoznacnost a roztřistěnost soucasných poznatků a teoretických pohledů, a rozliseni různých typů resilience. Kratce je take zminěna problematika teorie rizika. Obsahem druhe casti je představeni samotneho modelu. Po uvodni operacionalizaci zakladnich pojmů nasleduje přehled použiti modelů v resilienci a vymezeni hlavnich důvodů vzniku modelu CRMRA. Mezi ně patři např. otazka povahy obsahu resilience, možných typů jejich důsledků, zobecnitelnosti faktorů resilience, dostupných metod zkoumani resilience a jejich charakteristik nebo tema rozlisovani resilience a „strength-based approach“. V navaznosti na tyto informace je popsan vývoj a charakteristiky noveho trojrozměrneho strukturalně-interakcniho modelu resilience. Tento model je možne využit v průběhu celeho procesu připravy, realizace i prezentace výzkumů resilience, k popisu jeji teorie apod. Jeho význam přitom spociva předevsim v tom, že na rozdil od ostatnich modelů resilience, fungujicich na urovni obsahu, operuje tento model na urovni jazyka teorie resilience. V navaznosti na to je nejvýraznějsim přinosem modelu to, že představuje unikatni komunikacni platformu pro odborniky, zabývajici se resilienci. Tento model totiž diky svým specifickým vlastnostem a odlisnemu přistupu k resilienci nabizi jednotne komunikacni a informacni prostředi, ktere by mohlo, při jeho dostatecnem rozsiřeni mezi odbornou veřejnost, sjednotit komunikaci odborniků (i z velmi různorodých oborů) ohledně resilience a tim podpořit rozvoj jasnějsi a vseobecně srozumitelnějsi teorie resilience. Jinak řeceno, model nepředstavuje pouze nastroj k vizualnimu ci schematickemu zobrazeni urcite sumy informaci, ale vyjadřuje specifický způsob vnimani a přemýsleni o problematice resilience. Toto ilustruji i dvě studie, uvedene v praci. Systematický přehled dokazujici aplikovatelnost noveho modelu na soucasne studie resilience, a sekundarni analýza dřivějsiho výzkumu, modifikujici způsob analýzy dat tak, aby se jejich význam a možne interpretace vice přibližily soucasnemu vnimani resilience.